Anatomie Hadů
Kostra: Hadí kostra je velice křehká. Její osou je páteř tvořená obratly. Z každého obratle vyrůstá jeden pár žeber. Hadi mají mnohem více žeber než ostatní obratlovci. Žebra jsou oporou pro velký počet svalů, které pomáhají hadovi k pohybu.
Lebka: V hadí lebce je zasazeno velké množství velice ostrých zubů. U jedovatých hadů se vyvinuly jedové zuby. Rozlišujeme dva druhy jedových zubů: přední a zadní. Lebka sama o sobě je velice zajímavá. Čelistní klouby nejsou z důvodu polykání velkých kusů potravy pevně usazené v kloubních jamkách a to hadům umožňuje doširoka otevřít čelisti.
Vnitřní orgány: vzhledem k protáhlému tělu jsou hadí orgány také protáhlé. Nejlepším příkladem jsou plíce. Levá plíce je zakrnělá a nefunkční. Ale pravá plíce je protažena téměř celým tělem. Srdce je také protáhlé, ale ne tak jako plíce. Srdce je rozděleno na tři části. Mísí se tedy krev okysličená a neokysličená. Nedokáží si tedy udržet stálou tělesnou teplotu. Jsou studenokrevní. Další orgány jsou též protáhlé.
Vnělší orgány: Hadi v průběhu vývoje úplně ztratili nohy. Proto se u nich vyvinul jiný způsob pohybu: plazení. Plazí se buď přímým pohybem vpřed, pohybem ve smyčkách nebo pohybem v bok. Hadi nemají pokryv tělní. Jejich tělo je pokryto zrohovatělými šupinami.
Hadí smysly: Mnoho hadů má velmi špatný zrak. Jiní mají naopak zrak výborný. Hadi nemají oční víčka. Jejich oči jsou kryty průhlednou šupinou. Hadi mají též velmi výborný čich. Čichají buď nozdrami, nebo chytají rozeklaným jazykem částečky pachů, které zpracovává Jacobsonův orgán. Hadi nemají vnější ušní otvor. Slyší proto velmi špatně. Když přitisknou spodní čelist k zemi, jsou schopni cítit otřesy půdy. Chřestýši a některé druhy krajt a hroznýšů jsou schopni cítit tepelnou stopu, kterou za sebou zanechává většina živočichů. Tito hadi jsou vybaveni drobnými prohlubněmi v oblasti tlamy, tzv. tepločivnými jamkami.